5.5.2018 klub Freedome pořádal zahájení sezony v Čáslavi. I když jsme z jiné lokality a máme svůj malý rodinný gang, dorazili jsme, abychom poprvé okusili moto atmosféru.
První ponaučení - jídlo!
Hned po příjezdu jsme zjistili, že triker by měl být před akcí pořádně najezen. Tedy alespoň co se týká Čáslavi. Marně jsme hledali nějaký obchod či solidní restauraci, kde bychom se mohli najíst. Nakonec nás zachránilo asijské bistro. To dokonce mělo i neperlivou vodu, což v době sladkých nesmyslů začíná být velký problém.
Druhé ponaučení - nejezdit s cizími
Rodinný trike jsme si pořídili, abychom se mohli kochat krásami kolem nás, poznávat nové regiony a vychutnávat si atmosféru hezkých dní. Jelikož mláďata, co si pořídí rychlé stroje, tohle určitě neocení, pokukovali jsme hlavně po starších, kteří by již mohli být vylítaní a rozumní. Když se nám tedy nabídla možnost jet společně jinou trasu se dvěma cizimí trikery, uvítali jsme doprovod, o němž jsme si mysleli, že nás povedou cestami, kde budeme moci krásy krajin nasávat. Místo toho jsme nasávali výfuky a zažívali zběsilou jízdu brzda - plyn - sedmdesát přes město a vesnice a po hrbolatých cestách. Velmi rychle jsme pochopili, že nejsme stejného ražení a po pár kilometrech jsme se trhli.
Třetí ponaučení - parkuj jen tam, kde na to vidíš
Bohužel, čím více svobody lidé mají, tím více jsou i vůči jiným drzejší. Skoro pokaždé, když zaparkujeme a odejdeme od tříkolky, mají cizí lidé tendenci se do ní sápat a ošahávat. Naštěstí nyní již funguje coby odpuzovač alarm. Přesto ale vždy parkujeme tak, abychom na trike měli dohled.
Přesto nás akce bavila a poznali jsme pár nových lidiček. A slyšet hukot stovek motorů byl dost dobrej adrenalin.
První ponaučení - jídlo!
Hned po příjezdu jsme zjistili, že triker by měl být před akcí pořádně najezen. Tedy alespoň co se týká Čáslavi. Marně jsme hledali nějaký obchod či solidní restauraci, kde bychom se mohli najíst. Nakonec nás zachránilo asijské bistro. To dokonce mělo i neperlivou vodu, což v době sladkých nesmyslů začíná být velký problém.
Rodinný trike jsme si pořídili, abychom se mohli kochat krásami kolem nás, poznávat nové regiony a vychutnávat si atmosféru hezkých dní. Jelikož mláďata, co si pořídí rychlé stroje, tohle určitě neocení, pokukovali jsme hlavně po starších, kteří by již mohli být vylítaní a rozumní. Když se nám tedy nabídla možnost jet společně jinou trasu se dvěma cizimí trikery, uvítali jsme doprovod, o němž jsme si mysleli, že nás povedou cestami, kde budeme moci krásy krajin nasávat. Místo toho jsme nasávali výfuky a zažívali zběsilou jízdu brzda - plyn - sedmdesát přes město a vesnice a po hrbolatých cestách. Velmi rychle jsme pochopili, že nejsme stejného ražení a po pár kilometrech jsme se trhli.
Třetí ponaučení - parkuj jen tam, kde na to vidíš
Bohužel, čím více svobody lidé mají, tím více jsou i vůči jiným drzejší. Skoro pokaždé, když zaparkujeme a odejdeme od tříkolky, mají cizí lidé tendenci se do ní sápat a ošahávat. Naštěstí nyní již funguje coby odpuzovač alarm. Přesto ale vždy parkujeme tak, abychom na trike měli dohled.
Přesto nás akce bavila a poznali jsme pár nových lidiček. A slyšet hukot stovek motorů byl dost dobrej adrenalin.